Definify.com
Definition 2024
končit
končit
See also: končiť
Czech
Verb
končit impf (perfective skončit)
Conjugation
| Present Singular | Present Plural | Past Singular | Past Plural | |
|---|---|---|---|---|
| 1st person | končím | končíme | končil jsem, končila jsem | končili jsme, končily jsme |
| 2nd person | končíš | končíte | končil jsi, končila jsi | končili jste, končily jste |
| 3rd person | končí | končí | končil, končila, končilo | končili, končily |
Antonyms
- nekončit
- začít